AJG - Alšova Jihočeská Galerie | Archiv

Není plotna jako plotna

13. května 2010 – 27. června 2010
Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22, České Budějovice


Autor výstavy: PhDr. Eva Neumannová
Kurátor výstavy pro České Budějovice: Mgr. Hynek Rulíšek


 

       Alšova jihočeská galerie ve svém výstavním plánu (jako jedna z mála odborných institucí) pravidelně mapuje a prezentuje nejširší tendence současného výtvarného umění, tedy i GRAFIKU. Přestože česká grafika jako umělecký druh získala velké renomé v mezinárodních souvislostech, čeští umělci figurují mezi špičkami a dostávají významná ocenění své práce, v našich, českých, poměrech je grafika často neprávem odsunována na okraj výstavního zájmu. Proto společný projekt Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodu, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké n. Vlt. a Galerie Františka Drtikola v Příbrami se jeví jako výrazný příspěvek v rámci fenoménu GRAFIKA.
        Na výstavě NENÍ PLOTNA JAKO PLOTNA se sešlo sedm českých umělkyň zabývajících se grafikou - Eva Adamcová, Marie Blabolilová, Helena Horálková, Jitka Chrištofová, Jaromíra Němcová, Jaroslava Severová a Magdaléna Vovsová – každá  upoutá osobitým pojetím a zpracováním „své“ grafické techniky, jež je součástí individuálního uměleckého sdělení. Vytvořit grafický list znamená nemalé úsilí, technické vybavení, znalost „řemesla“, uměleckou citlivost a mít nápad, ideu.
Vystavený soubor téměř sedmi desítek prací ukáže širokou škálu možností grafiky od klasického linorytu, přes řezané šablony, akvatintu až k počítačové grafice, na technickém poli se pohybuje mezi tiskem z výšky a z hloubky a digitálním tiskem. Virtuozitu dokonalého zvládnutí jemných nuancí akvatinty, mezzotinty, suché jehly a leptu přinášejí listy Magdalény Vovsové, která je mimochodem řadu let vedoucí Grafických dílen AVU v Praze, i její bývalé studentky Jitky Chrištofové, jež i přes nedávné ukončení studií na AVU má na svém kontě několik ocenění za uměleckou práci. Dvě diametrálně odlišné polohy nalezneme v grafikách Heleny Horálkové (která pravidelně získává ocenění Grafika roku) – komorně meditativní akvatintu a až groteskně brutální barevný linoryt.
Marie Blabolilová je v současné době okouzlena více malbou, které se intenzívně věnuje, avšak její starší lepty až morandiovsky přísné a racionální a zároveň hluboce emotivní jsou vynikajícími příklady čárového leptu. Polohu hravou, uvolněnou, nesvázanou konzervativními pravidly grafických technik představují Eva Adamcová a Jaromíra Němcová. První z nich vytváří barevnou prosluněnou živou krajinu vzdálených zemí, ta druhá, sochařka, si pohrává s trojrozměrností tvarů a hloubkou prostoru v ploše. Obě pracují se šablonami a zcela volně kombinují tisk z výšky s tiskem z hloubky. Téměř legendou v oblasti počítačové grafiky, která sbírá ocenění i na mezinárodním poli, je Jaroslava Severová. Pro mnohé těžko pochopitelnou grafickou disciplínu, jejíž výuku založila na ČVUT v Praze, nyní přednáší na Univerzitě v Hradci Králové.    

          Nápad na tuto výstavu vznikl během Semináře grafických technik v Grafických dílnách Akademie výtvarných umění v Praze. Skupina historiků umění a kurátorů galerijních a muzejních sbírek se snažila prakticky naučit, co jsou to grafické techniky, vlastnoručně si ryla a zaleptávala kovové desky – plotny. Po dvoudenním úsilí, jehož výsledky nebyly v žádném případě adekvátní vynaložené námaze, se ironická hodnocení zaměřila na činnosti, ve kterých kdo vyniká více. Od ploten-grafických matric nebylo daleko k plotnám-kuchyňským sporákům, ke genderovým teoriím o ženské tvorbě i ke gastronomii.
          V souvislosti se zmiňovaným seminářem grafických technik je výstava NENÍ PLOTNA JAKO PLOTNA koncipována v maximální různorodosti technik od linorytu, přes lept a akvatintu až k digitální grafice. Název výstavy se sice pohybuje v „lehkém tónu ironie“, výběr autorek a jejich díla byl však zaměřen na ženské osobnosti, které v tomto druhu umění již zaujaly významné místo. Význam grafického díla každé z umělkyň spočívá v jiné poloze tvorby stejně jako v různorodosti výrazu. V grafických listech nalezneme jak znalost a mistrovské užití složitých grafických technik, tak i naopak programové popírání klasických technik s technologickými experimenty a složitostmi (tisk ze šablon, perforace, hlubotisk ze zatíraných matric a další), stejně tak i využívání netypických
materiálů nebo bravurnost v zacházení s technickými, počítačovými, vymoženostmi se skutečně uměleckými výsledky. Široké spektrum příkladů, co všechno může být pojmenováno slovem GRAFIKA. Návštěvník výstavy spolu s přehlídkou vynikajících grafických prací (některé dostaly ocenění na Grafice roku, některé se umístily i v mezinárodním kontextu) získá i základní přehled o grafických technikách.


          Výstava, která bude zahájena 13. května v Alšově jihočeské galerii ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích, měla svou premiéru v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodu a bude „reprízována“ na podzim v Galerii Františka Drtikola v Příbrami. Vybrané soubory jednotlivých umělkyň jsou tak velké, že každá z výstav je koncipována nově, s jiným výběrem pro jiný prostor a s jinými vazbami.

Eva Neumannová

_____________________________________________________________________________________________

Míla Preslová / 12 let

25. března 2010 – 9. května 2010
Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22, České Budějovice


Kurátor výstavy: Mgr. Vlastimil Tetiva
________________________________________





Míla Preslová
*22. 5. 1966 v Plzni. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér kresby prof. J. Svobodová, 1989 – 1990; ateliér malby – prof. J. Sopko, 1990 – 1993; intermediální ateliér – prof. M. Knížák, 1994 – 1996). Míla Preslová má za sebou na jednu desítku samostatných výstav u nás i v cizině; úplně první byla v dnes již legendární galerii MXM v Praze (1997). V Českých Budějovicích, konkrétně ve Wortnerově domě AJG, vystavovala v roce 1998 - Po(doba) obrazu (společně s Jiřím Matějů, Štěpánkou Šimlovou a Ivanem Voseckým). V roce 2003 se zúčastnila přehlídky Intermediálního ateliéru AVU prof. Milana Knížáka. Svými digitálními fotografiemi byla zastoupena na mnoha prestižních přehlídkách současného umění u nás i v zahraničí. Fotografie Míly Preslové má ve svých sbírkách například Národní  galerie v Praze, Slovenská národní galerie v Bratislavě, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou nebo Neue Galerie am Landesmuseum v Grazu.
    Míla Preslová se na výstavě, instalované ve Wortnerově domě AJG v Českých Budějovicích, představuje svou doposud nejrozsáhlejší kolekcí, kterou lze chápat jako určitou retrospektivu. Podtitul výstavy - 12 LET – má dvojí obsah. Jednak vymezuje časový úsek tvorby, která je zde představena, jednak je to věk  jejího syna Tadeáše. V několika minicyklech (je to do jisté míry pro její tvorbu příznačné) jsou zde vystaveny více než čtyři desítky fotografií. Autorka pojímá fotografii jako koncept, jako konceptuální obraz. Na těchto artefaktech je hlavním aktérem buď ona sama, nebo její blízcí (syn, manžel, otec, matka).
    Práce Míly Preslové měly a mají  silně autobiografický charakter. Jsou to realizace, které se úzce váží k jejím nejbližším a k ní samotné. Je až s podivem, jak si autorka „vystačí“ s tímto relativně úzkým prostorem ryze osobních každodenností. Její výpovědi jsou vždy hluboce osobní a v tomto smyslu i osobitě ženské (ne ale feministické). Vycházejí ze zkušenosti, které autorku charakterizuje jako partnerku, dceru, matku apod. Zároveň také tlumočí emoce přesahující rodinnou a společenskou roli jednotlivce ve společnosti. Vypovídají o síle mezilidských vztahů a naději, které je provází. Je zde také přítomna lidská zranitelnost.
    Míla Preslová vymezuje hranici vlastní umělecké osobnosti pomocí fotografií, které divákovi umožňují decentní pohled do jejího soukromí. To má své vymezené hranice; i když pracuje se svým tělem, nedá se hovořit i čistě „ženském umění“; její sdělení jsou obecnějšího rázu. Seriálová struktura jejích minicyklů umožňuje hru opakování. Tím upozorňuje na určité rozdíly v napohled stejných kompozicích, posunuje jejich vizuální i obsahovou platformu.
    Fotografie Míly Preslové představují výtvarné střetávání přísných, daných a neodvolatelných zákonů s křehkou, ale živou a proměnlivou přirozeností člověka, jehož síla i naděje tkví právě v tomto neustálém zápase.


Mgr. Vlastimil Tetiva

---

Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou a Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Pozitivní dezorientace

4. února 2010 – 21. března 2010
Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22, České Budějovice
Komentovaná prohlídka ve čtvrtek 4. března 2010 od 17:00 hod. ve Wortnerově domě


Autor výstavy: Karel Babíček
Kurátor výstavy pro České Budějovice: Martin Vaněk
________________________________________

Změna je jedinou možnou alternativou...
                                                            (Bakunin)



Výtvarné umění nejsou abstraktní struktury, ale "sociální systémy" postavené na určitých hodnotách. Úspěšně je změnit znamená dát stávajícím hodnotám novou strukturu, nebo vyvinout nové hodnoty. Kdo "rozbije" stávající, aby vybudoval nové je v nebezpečí, že ztratí, to co lidi spojuje a motivuje, aniž by získal to nové.
Neexistuje termín nadčasové umění. Umění vždy zůstává reakcí na dobu, v níž vzniká a její problémy.
V současnosti neexistuje převládající tendence nebo avantgardní teorie směřující do budoucnosti.
Přestala platit pravidla. Ambiciózní teorie hrozí extrémy individualismu, nebo globalismu a nemají nárok na všeobecnou platnost. Znovu nastala doba chaosu a změny, které probíhají, vedou k neklidu. Přibývají otázky, na které není odpověď. Už nejsme poutníci s jasně daným posláním, nepohybujeme se v přehledně strukturovaném prostředí. Stali se z nás "vandráci hledající Bůh ví co". V chaotické společnosti se tradice stává ještě více nezřetelnou. Bariery mizí a hmota i duch se volně vznáší v prostoru. Tradiční struktury jsme doposud využívali k úhlednému třídění do hromádek podle druhu. Tento akt nám pomáhal snížit míru nejistoty. Svět kultury byl sada karet a my jsme se jen dohodli, že budeme používat jeden způsob, jak tyto karty vyložit na stůl. Dříve jsme hovořili o zmatečném definování a dnes z této chaotické směsi vytváříme loga a slogany - Kultura upřímnosti, Nová normalita, Smrt postmoderny.Historická role modernismu je nepopíratelná. Je to fenomén vzniklý v rámci umění samotného a pomáhal  v různých formách v průběhu 20. století zdolat nástrahy zakonzervovaných tradic, nacionalismu, různých forem nálepkování v rámci hlavních konvečních proudů. Dnešní umění je ohrožováno fundamentalismem, konzumní uniformitou a vlivem sdílených informací "masifikací". Zároveň současné teorie chaosu popírají jakékoliv lineární interpretace historie a výtvarna - čistou linearitu charakteristickou pro modernu i čas a děje běžící ve smyčkách - postmodernismus. Kultura, tak jako třeba i makroekonomické jevy se mění vlivem globalizace a sdílených informací a internetu samotného v "síťové příhody". Nevzniká postupným vývojem, ale v nahodilých shlucích ve "kmenech" jejichž spojení jsou náhodná a abstraktní.
Moc kultury, a vždy tomu tak možná bylo, spočívá v zásobování lidí sny. Sny, které lidi osloví, vzruší, nadchnou, znejistí. Ve světě rozmanitosti, ve světě "kmenů" sny znamenají všechno a nic. Otázka zní, jak vytvořit silné sny. Věk nadbytku přechází ve svět emocí a e@mocí. Divák touží být osloven, touží po pozornosti, touží po autentickém a hmatatelném zážitku.
Na výstavě "Pozitivní dezorientace" se potkává, možná nahodile vzniklá, skupina výtvarníků, možná malý "kmen" spojený sdíleným regionem, generací, malbou jako médiem a emocemi používanými v malbě samotné - jako zdroj, jako prostředek, jako cíl. V rámci hodnocení tvorby této mladé malby nacházíme společné jmenovatele jedné generace - jednoho "kmenu". Citlivost umělců v přístupu k realitě, přání demonstrovat svou věkovou a sociální příslušnost, zařadit se do aktuálního trendu naší výtvarné scény. Jejich variace na zdroje 20. století multiplované novými výrazovými a technologickými prostředky rostou exponencionálně a vznikající kombinace vytváří novou, pro mě zásadní, hodnotu.
Malba pak samotná a pro silnou generaci, která právě nastupuje na lokální výtvarnou scénu, vytváří novou variaci kulturní komunity, tvorbu nové popkultury a zároveň přitom neznamená komerční degeneraci a snahu
o masový populismus. Jak jsem již zmínil, novodobí "lapači snů" nechtějí být manipulováni a "síťová kultura" ve všech technologických formách se stává zase jen informací. Emoce nelze ošidit nebo simulovat. Autentický osobní zážitek může být do budoucna jedním ze základních pilířů nově se formující kultury 21. století.
 
 
Karel Babíček

________________________________________

Laďa Gažiová
Narozena 1981 Spišská Nová Ves, Slovenská republika. / Žije a pracuje v Praze.
Studium:
1996 – 2000 Škola užitkového výtvarnictva, obor keramika-porcelán, Košice
2000 – 2002 TU, Fakulta umení, ateliér malba ( Adam Szantpetéry), Košice
2002 – 2003 AVU, ateliér malba ( Vladimír Skrepl ), Praha
2003 – 2008 VŠUP, ateliér konceptuální a intermediální ( Jiří David ), Praha
2006 stáž na École Estienne Superiere, Paříž
Ceny:
2007 The Sovereign European Art Prize
2008 Cena Kritiky

Martin Krajc
Narozen 1984 v Praze. / Žije a pracuje v Praze.
Studium:
1999 – 2003 SUPŠ, Žižkov, ateliér scénografie
2003 – 2009 AVU, ateliér malby ( Michael Rittstein ), Praha
2007 AVU, ateliér malby ( Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda )
2007 – 2008 Facultad de Bellas Artes Universidad Complutense de Madrid, Spain
Ceny:
2007 vítěz výtvarné soutěže Seat Arte emocion
2009 vítěz malířské soutěže Arskontakt

Jitka Mikulicová
Narozena 1980, Hustopeče. / Žije a pracuje v Praze.
Studium:
2004 – 2007 VŠUP, konceptuální a intermediální ateliér ( Jiří David ), Praha
2006 HGB, Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzing, ( Neo Rauch ), Leipzig
1999 – 2004 FaVU, Fakulta výtvarných umění ( Martin Maixner ), Brno

Miroslav Polách
Narozen 1980 Čeladná.
Studium:
1999 – 2005 AVU, ateliér malby ( Jiří Sopko ), Praha.

Conrad Armstrong
Narozen 1980 Nairobi, Kenya.
Studium:
2007 – present Masters degrese, VŠUP, ateliér intermediální konfrontace ( Jiří David ), Praha
2002 – B. F. A. Painting, Rhode Island School of Design, ( cum laude )

---

Projekt RECYKLART
27. listopadu 2009 – 28. února 2010
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

Kurátor výstavy: Marie Ondřichová / 603 140 201
________________________________________

Na počátku všeho byla jen hromada nepotřebného odpadu určeného k likvidaci. Firma GALILEO Production, s.r.o. začala spolupracovat s dětským výtvarným kroužkem Mileny Švecové dnes s atelierem Tvor a se ZŠ L. Kuby v Rožnově, kde dali pedagogové a děti vznik novým možnostem, kde se změnil zbytek materiálu v umělecké dílo. A to nás přivedlo na myšlenku, proč neukázat a nedat možnost i ostatním.
A projekt RECYKLART byl na světě. Našli jsme 12 veřejných míst po Českých Budějovicích a Hluboké nad Vltavou a oslovili 12 školek, škol a výtvarných kroužků, zadali téma „SETKÁNÍ aneb co všechno se potkává“, ostatní už bylo na dětech. I když nejenom, tvořila mládež, dospělí i důchodci a to nás utvrzuje, že na věku nezáleží.
Na každém místě v měsíci říjnu se prezentovala jen jedna organizace, z které porota později vybírala tři nejlepší díla. Centrální výstava bude zahájena v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou 27. 11. 2009 v 10.30, kde proběhne vyhlášení výsledků a předání cen.





Vystavující/
MŠ Papírenská, Církevní MŠ České Budějovice, ZŠ Waldorfská a MŠ České Budějovice, ZŠ L. Kuby Rožnov,
ZŠ Hluboká nad Vltavou, ZŠ Dukelská, ZŠ Matice školské, Světluška – centrum pro osoby se zdravotním postižením, Dětský výtvarný atelier Tvor, Bazilika o.p.s., DDM České Budějovice, SNN v ČR, Poradenské centrum České Budějovice


Projekt mohl vzniknout jen za podpory a pomoci mnoha sponzorů/
GALILEO PRODUCTION, s.r.o.
JIHOČESKÝ KRAJ, FABER CASTELL, TISKÁRNA VYŠEHRAD s.r.o,
ALŠOVA JIHOČESKÁ GALERIE, MĚSTO ČESKÉ BUDĚJOVICE,
MĚSTO HLUBOKÁ NAD VLTAVOU, JIHOČESKÉ DIVADLO, NEMOCNICE ČESKÉ BUDĚJOVICE a.s., MEDIPONT ČESKÉ BUDĚJOVICE,
MLÉČNÝ BAR PIARISTICKÉ NÁMĚSTÍ, ČESKÁ POJIŠŤOVNA a.s.,
OBCHODNÍ A SPOLEČENSKÉ CENTRUM ČESKÉ BUDĚJOVICE s.r.o.,
KANZELSBERGER a.s., ZŠ POHŮRECKÁ

---

Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou a GALERIE MODERNÍHO UMĚNÍ V HRADCI KRÁLOVÉ
Hráči

10. prosince 2009 – 31. ledna 2010
Autor výstavy: Martina Vítková
Kurátor výstavy pro České Budějovice: Hynek Rulíšek




O výstavě a autorech:
Přibližně 140 exponátů od více než 60 autorů zapůjčilo 43 soukromých vlastníků a veřejných institucí. Výstava se zabývá člověkem – hráčem, tím kdo si hraje i tím, kdo si zahrává od 19. století do současnosti. Mezi nejstarší (1840) patří Hráči v karty Josefa Navrátila původně z Waldesovy sbírky. Naopak nejsoučasnější je autorská hra Radima Jurdy Insula, jejíž prototyp na výstavě uvidíte. Originální hra by měla ještě letos získat svou tištěnou podobu o objevit se na prodejních pultech. Mezi nejdražší obrazy výstavy patří Hráči karet od členů Osmy, tedy od Emila Filly, Bohumila Kubišty a Vincence Beneše z doby před první světovou válkou. Nebo ještě starší (1893) portrét houslisty Františka Ondříčka z ruky svého přítele z mládí Václava Brožíka. Návštěvníky určitě zaujmou i současnější hráči: ořechová skupina hráčů - bojovníků Michala Gabriela, kreslené vtípky na téma orchestrů od Karla Nepraše a expresivní obrazy zapůjčené z brněnské Wannieck Galllery, tedy ze slavné sbírky současné malby Richarda Adama.
Mezi nejslavnější mýtické a historické hráče patří Dalibor ve vězení Františka Čermáka, židovský žalmista Král David s loutnou od Felixe Jeneweina, Paganini od Karla Šlengera i Františka Tichého. Nebo Louis Armstrong Václava Chocholy. Příkladem hráče zachyceného fotograficky Milan Hlavsa, Karel Kryl nebo Petr Nikl.
Na výstavě jsou obrazy, kresby i grafiky, také sochy a objekty z netradičních materiálů. O ořechových slupkách jsme se už zmínili, ale pozoruhodné jsou rovněž papírové sportovní výjevu v pohybu mladého výtvarníka Čestmíra Přindiše. Politická mocenská hra je námětem Jiřího Surůvky a hra jako šťastný okamžik života, to je téma Rudolfa Dzurka na obrazech vysypávaných skleněnou drtí. O tom, že hra má i temný existenciální rozměr, psal už Dostojevský. Temného aspektu hry si všímají obrazy Lady Gažiové nebo snímky Dagmar Hochové.
Fotografie slavných  hráčů i kohokoli z nás v roli hráče poskytli také Věra Mohylová, Pavel Šmíd, Jan Adamec, Bohdan Holomíček, Luděk Vojtěchovský a Miloslav Klimeš.

---

Petr Fiala / Krajina magnolií

22. 10. - 16. 12. 2009 / Wortnerův dům v Českých Budějovicích

Petr Fiala není a asi nikdy nebude ambiciózním lídrem umělecké scény, který efektními velkoformátovými obrazy ohromuje veřejnost. Jeho síla a nezaměnitelná osobitost spočívá ve zvláštní intimitě díla a vzácně vyrovnané kvalitě výtvarné tvorby. Autor vytváří klasickou, ale přitom současnou tvorbu (malbu), které v některých aspektech navazuje na tradici českého a evropského umění 20. století (jeho oblíbeným autorem je například René Magritte).  Dostává se až do imaginativní podoby, zachycující v osobité rekonstrukci obrazového světa někdy až absurdní pohled na současnost. Miroslav Pesch v autorově předchozím katalogu upozornil na jeden z nejdůležitějších aspektů jeho dosavadní výtvarné produkce, na časovou rozprostraněnost, která je nejen v jednotlivých tématických okruzích, ale i v jednotlivých artefaktech: „Fiala se ve svých vnitřních vizích celkem lehce dostává do pozoruhodného vakua času, které ruší ve svém imaginárním prostoru běh dění, řekněme rovnou planetární dějiny světa“.

---

Michael Rittstein / Vlhkou stopou (o vodu se dělím s hady)

30. 5. 2009 - 1. 11. 2009  AJG v Hluboké nad Vltavou

Narodil se 17. září 1949 v Praze. Malíř, kreslíř, ilustrátor a vysokoškolský pedagog. Od roku 2001 vedoucí ateliéru Malba III. na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2007 byl jmenován docentem. Studoval na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara v Praze ( 1964 – 1968 ) a na Akademii výtvarných umění v Praze ( prof. Arnošt Paderlík, 1968 – 1974 ). Je členem Volného seskupení 12 / 15, Pozdě, ale přece ( první výstava byla v roce 1988 ) a Spolku výtvarných umělců Mánes. První samostatnou výstavu uspořádal v roce 1976. Svým dílem je zastoupen ve většině galerií ČR a soukromých sbírkách u nás a v zahraničí.

---

Libuše a Jaromír Knotkovi / Výběr z celoživotní tvorby

4. 9. - 18. 10. 2009 / Wortnerův dům v Českých Budějovicích

Libuše a Jaromír Knotkovi / reportáž (video)

Výstava z tvorby manželů Knotkových má dvě rozdílné části, které spolu ale zřetelně souvisí. Jedna část expozice, podnícená letošním životním jubileem, představuje volnou tvorbu Jaromíra Knotka, absolventa Akademie  výtvarných umění v Praze (1974). Autor sice není snad tak mediálně známou osobností jako někteří jiní umělci, možná i z toho důvodu, že velkou část jeho času a uměleckého projevu zaujímá vědecká kresba. Volná tvorba se stává, vzhledem k úmorné a soustředěné ilustrační činnosti, čím dál častěji jen určitým prostředkem k relaxaci od náročné práce, jejíž výsledek je již předem pevně daný a vyžadovaný (konkrétní vzhled zvířete) a určitou ventilací nahromaděné tvůrčí energie. Vystavené artefakty stručně zachycují vývoj umělcova díla od školních let na Akademii až po současnost. Jaromír Knotek se nejdříve věnoval malbě s tendencí zachycení reálného vzhledu skutečnosti se symbolickým vyzněním díla. To jej přivedlo k fotografii, která téměř v jedné době převládla. Naštěstí se ale nestala vyvrcholením autorova snažení, ten toužil po hlubším přesahu větším osobním podílu na výsledku tvorby. Proto začal fotografie různě upravovat a doplňovat kresbou za využití různých specifických technik. V dílech devadesátých let i nadále až do současnosti přechází ke kombinaci kresby reálných zvířat v různých vztazích k výjevům z lidského světa, doplněných o různé expresivní, místy až abstraktní prvky.

Jiří Ptáček / ozvěny a nápovědy

Wortnerův dům / 25: 6. - 30. 8. 2009

Letošní šedesátník, jihočeský malíř Jiří Ptáček, vystavuje od čtvrtka 25. června 2009 v prostorách Wortnerova domu AJG v Českých Budějovicích obsáhlý soubor bezmála stovky rozměrných obrazů. Výstava s názvem „Ozvěny a nápovědy“ je ohlédnutím za autorovou tvorbou posledních patnácti let. Zdrojem malířovy práce je abstrahovaná a metaforizovaná inspirace přírodou. Jiří Ptáček vytváří prostřednictvím barvy svébytný protějšek prožité skutečnosti, skrze niž se obrací k člověku / Čeření, Břeh Ikarův, Zranění /.

Výstavu doprovází výpravný trojazyčný katalog, který vydala ve spolupráci s autorem Alšova jihočeská galerie za finanční podpory Jihočeského kraje. Na 122 barevných reprodukcích představuje výběr z autorova díla od roku 1989 až po současnost.

Kurátor výstavy Mgr. Vlastimil Tetiva k Ptáčkově tvorbě říká: „Touha po znovunalezení původní jednoty světa a člověka je charakteristická pro celé Ptáčkovo malířské dílo, které je vlastně „jedinou pomalou poutí“ k dosažení jejího adekvátního výrazu. Vhodnou mi připadá citace Herakleitovy věty: „Blesk stvořil universum“. Tento imaginární blesk se Jiřímu Ptáčkovi změnil ve světlo, jež se stalo pralátkou jeho obrazů.“

 

---

Jan Smetana / souborná výstava

Wortnerův dům / 29. 1. - 15. 3. 2009



    Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou připravuje v termínu od 29. ledna do 15. března 2009 soubornou výstavu umělce a pedagoga Jana Smetany. Výběr tohoto autora není náhodný. Rok 2008 se nesl mimo jiné hned ve znamení dvou výročí – 90. výročí umělcova narození a 10. výročí jeho smrti.
První malířské pokusy uskutečnil již v páté třídě reálky. Ve svém snažení pokračoval i nadále, avšak 17. listopadu 1939 byl zatčen gestapem a uvězněn v Sachsenhausenu až do 20. dubna 1940. Jan Smetana byl velice talentovaný umělec, o čemž mimo jiné svědčí jeho členství v uměleckém sdružení Skupina 42, jejímž nejmladším členem byl. Skupina 42 (členy byli například Stanislav Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jiří Kolář, Jiří Kotalík atd.) byla jednou z rozhodujících veličin umělecké tvorby v období  druhé světové války a značně též ovlivnila poválečný vývoj moderního výtvarného umění. Právě ve Smetanově ateliéru se tito spříznění umělci a teoretici rozhodli skupinu 27.11. 1942 založit. Na první výstavě Skupiny 42, která se konala v roce 1943 v Topičově salonu, vystavil překvapivě vyzrálý soubor jedenácti obrazů. Inspirací k jeho prvním dílům byla pražská zákoutí, jako Strahov, Michle, Dejvice, Břevnov, Štvanice, Petřín a další. Po válce se v jeho tvorbě objevují motivy z Paříže, kterou navštívil v létě 1946 v souvislosti s účastí na výstavě Art tchécoslovaque, mapující mladé české umění z dob války. V padesátých letech se mu podařilo podniknout několik cest po Asii a Africe a snad i zážitky z těchto zemí ovlivnily proměnu v jeho tvorbě a oživení barevnosti obrazů. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v r. 1948 v pražském Topičově salonu. Po ukončení činnosti Skupiny 42 se obrátil malíř od městských motivů ke krajině a to jej přivedlo postupně k přírodě jako takové, k prozkoumávání a zachycování jejích vnitřních i vnějších projevů, k meditaci nad vzájemnou interakcí přírody a člověka.
Jan Smetana ovšem nebyl jen vynikajícím umělcem, ale též zasloužilým pedagogem. Nejdříve působil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1967 se stal vedoucím speciálního ateliéru pro figurální a krajinářskou malbu na Akademii výtvarných umění v Praze a r. 1968 jmenován řádným profesorem. Na Akademii výtvarných umění setrval řadu let (do r. 1983) a pod jeho vedením vyzrávala řada známých výtvarníků české moderní scény, jako například Antonín Kroča, Richard Konvička, Blanka Kadečková, Vladimír Kokolia, Ivan Komárek, Milan Chabera a mnoho dalších.
Výstava si klade jednak za cíl připomenout životní výročí tohoto stěžejního autora českého výtvarného umění, ale také poskytnout divákům zřejmě největší a nejucelenější soubor celé autorovy tvorby po jeho smrti. Důraz bude také kladen na závěrečné období umělcova díla, neboť tyto artefakty nebyly ještě prakticky ve větším měřítku prezentovány.

                                                                                                                                                                                          Hynek Rulíšek

 

Archiv předchozích let ZDE