Sbírka gotického umění Alšovy jihočeské galerie představuje jednu z nejucelenějších a nejvýznamnějších sbírek tohoto typu v České republice.
Její součástí je více než půl druhého sta uměleckých artefaktů, deskových maleb a soch, z rozmezí let 1275 až 1530, jejichž místo vzniku jsou buď přímo významná kulturní centra jižních Čech, nebo přilehlých zahraničních oblastí. Setkáme se zde mimo jiné i s produkcí pražských dílen.
Sbírka je složena z kmenového fondu Alšovy jihočeské galerie, který byl vytvářen cílenou sběratelskou činností již od poloviny 19. století. Jelikož byla galerie založena až v roce 1953, jednalo se o činnost Diecézního muzea a následně Městského muzea v Českých Budějovicích.
Alšova jihočeská galerie během své existence tuto kolekci stále doplňovala a doplňuje nadále.
Velkou měrou se na utváření expozice podílejí i výpůjčky z církevního majetku, některé artefakty zapůjčily i soukromé osoby, městské a obecní úřady, nebo jiná muzea a galerie.
V expozici Alšovy jihočeské galerie se nacházejí umělecké předměty oboru malířství a sochařství, které byly určeny k jednomu společnému účelu – zprostředkovávaly úctu ke svatým, pomáhaly fixovat důležitá teologická dogmata, vyprávěly o životě světců a v neposlední řadě sloužily k reprezentaci objednavatele.
Výtvarná produkce středověku byla z převážné většiny výsledkem práce velkých dílen, které zaměstnávaly mnoho řemeslníků. Zatímco dnes je oceňována originalita, ve středověku bylo největším kladem jakéhokoliv zobrazení, když se opíralo o zažité a ověřené formy a ikonografii. Proto se v galerii setkáváme s poměrně velkým počtem navzájem si odobných výtvarných děl (zvláště u soch Panny Marie s děťátkem se využívalo zavedených ikonografií).
Původní umístění těchto děl často souviselo s jejich funkcí. Mnohokrát se jednalo o součásti monumentálních oltářních celků, které byly doslova přeplněny sochařskou a malířskou výzdobou. Sochy se také nacházely ve speciálně vytesaných architektonických výklencích na pilíři hlavní lodi chrámu, nebo na břevně ve vítězném oblouku. Často sloužily k dramatizaci liturgických her a slavností.
Mezi nejvýznamnější vystavená díla patří Madona z Rudolfova(kolem 1275), doklad vlivu francouzského umění, pocházející z dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. Busta z Třeboně a Světice z Dolní Vltavice (obě kolem 1380) jsou doklady sochařské tvorby parléřovské katedrální huti Torzo oltářního obrazu s Madonou mezi sv. Kateřinou a sv. Markétou (kol. 1350) řadíme do produkce dílny Vyšebrodského mistra, Adoraci Páně z Hluboké (kol. 1380) do dílny Mistra Třeboňského oltáře. Madona ze Svérázu (kol. 1410 –1420) představuje jednu z nejtypičtějších poloh umění krásného slohu v sochařství, stejně jako Madona svatotrojická (kol. 1440) v malířství. Pieta z Všeměřic (kol. 1440) je vysoce kvalitní socha, ovlivněná, nebo přímo pocházející z Bavorska. Ukřižovaný z Boletic (kol. 1450) sloužil při liturgických hrách (pohyblivé paže). (1494) jsou jedním z dokladů vlivu Podunají. Soubor děl Mistra Žebráckého oplakávání (např. Svatá Trojice z Č. Budějovic, Klanění Tří králů z Č. Budějovic, Maří Magdalena z Malého Boru u Horažďovic a další) představuje jeden z nejkvalitnějších a nejvýznamnějších souborů pozdně středověké výtvarné produkce, stejně jako práce Mistra Zvíkovského oplakávání (Madona z Českého Krumlova, Světice z Homol, Madona z Hracholusk a další). Obě dílny pracovaly na počátku 16. století. Expresivní polohu umění přelomu gotiky a renesance představují díla Madona ze sv. Tomáše, Oplakávání z Korkusovy Hutě, Ukřižovaný z Českého Krumlova.
K expozici jsou připravené doprovodné programy: více »
Překlenout hranice dvou sousedských zemí a propojit jejich osobité kulturní a umělecké oblasti se rozhodl mezinárodní projekt nazvaný Kulturní most (KM). Tento projekt vznikl v říjnu 2008 po vzoru Dolnorakouské kulturní sítě (Kulturvernetzung Dolních Rakous).