Richard Konvička

obrazy / kresby
 

2. září  – 17. říjen 2010
Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22, České Budějovice

Kurátor výstavy: Mgr. Vlastimil Tetiva ve spolupráci s Richardem Konvičkou
Technická příprava a realizace výstavy: J. Marhoun. J. Mazanec, P. Berkovský. J. Novotný
K výstavě je vydán katalog (64 str.)


Richard Konvička se narodil 30. 4. 1957 v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Jana Smetany (1977 – 1983). Do vývoje Konvičkovy tvorby významně zasáhl delší pobyt v USA (1990). Setkání s natolik odlišným světem vyvolalo k novému životu dějovost jeho starší tvorby. Obrazová plocha se plní záznamem příběhů, evokující současnou civilizaci. Autor uspořádal již téměř pět desítek samostatných výstav, jeho obrazy a kresby jsou zařazovány do významných přehlídek současného umění v celostátním i evropském měřítku. Svými díly je zastoupen v téměř všech státních galeriích ČR, v soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.



    Výstava obrazů a kreseb akad. malíře Richarda Konvičky představuje jeho tvorbu v rozpětí posledních čtyř let (2007 – 2010). Je to ucelený konvolut, kde se nakonec promítají všechny peripetie dosavadní tvorby Richarda Konvičky. Stěžejní část tvoří malby z volného cyklu Benátský chodec (a příbuzné okruhy), doplněné o další exponáty, volně navazující na autorovu předchozí tvorbu (a to jak po stránce výtvarné, tak i tematické).  Některé náměty se proměňují v inovovaných variantách, některé zmizely, jiné vznikly. Proces, který se zde odehrává, vede k nové organizaci plochy, k „inovaci“ výtvarné taktiky ve hře barev a tvarů.
    Richard Konvička nespolupracuje s Alšovou jihočeskou galerií poprvé. V roce 1985 se uskutečnila vůbec jeho první samostatná výstava, kterou mu tato instituce realizovala na Malé scéně DK ROH v Českých Budějovicích. Jednalo se o 19 velkoformátových kreseb. A také prostředí Wortnerova domu není pro autora neznámé. Před čtrnácti lety, v roce 1996, se zde představil tvorbou z let 1900 – 1996. Od té doby se jeho tvorba opět kvalitativně posunula dopředu. Na povrchu pláten Konvičkových obrazů se odvíjí sled pikturálních událostí. Chromatické vztahy, dynamický vývoj znaku, střídmá textura barevné matérie, stékání barvy, haptické a materiální zásahy do malby, představují v základu podstatu obrazové kompozice, řešené často na dualitě horizontály (klid) a vertikály (pohyb). Malířské gesto, vizuální znak, vybudovaný s jeho nezaměnitelnou kresebnou dikcí, barevná vitalita, vyvolávají koherentně emocionální a intelektuální složku. V jeho obrazovém a kresebném světě se neobjevují žádné zásadní alternativy, žádná východiska.  Lidská anatomie je deformována na podobu základního znaku, lidská schopnost uvažovat, je naznačena děním okolo. Je tu výraz nebo zase jeho naprostá absence (někdy se pohybuje až na hranici abstrahované podoby). Divák se tak ocitne před mnoha variantami kompatibilních systémů (příběhů), jejichž juxtapozice vede přímo k porovnávání jednotlivých realizací.
                                                                           
 Vlastimil Tetiva