Jaroslav Valečka Obrazy

21.října - 5. prosince 2010
Wortnerův domu AJG, U Černé věže 22, České Budějovice

Na výstavě ve Wortnerově domě se Jaroslav Valečka představuje téměř šesti desítkami svých obrazů, zahrnující všechny okruhy jeho tvorby, tedy krajinu i figuru. Jsou členěny do menších, obsahově identických cyklů – „mlčící krajina“, „ticho noci“, „architektury“, „interiéry“, „oheň“, „člověk v krajině“, „krev“, „masky“, „gesto a tvář“.

Jaroslav Valečka se narodil 27. 10. 1972 v Praze. V letech 1991 – 1998 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – prof. Jiří Sopko – malba; Jan Hendrych – plastika. Dále absolvoval stáže na Vestlandes Kunstakademi (Bergen, Norsko); 1995 – Staatliche Kunstakademie (Karlsruhe, SRN); Royal academy (Rotterdam, Nizozemí). Uskutečnil již více než tři desítky samostatných výstav, svými díly byl zastoupen na skupinových přehlídkách v České republice i v zahraničí.

Na českou výtvarnou scénu vstoupil vcelku razantně již na konci devadesátých let 20. století. Lze jej zařadit mezi autory současné mladé generace, kteří se svým dílem kontinuálně napojují na tradiční výrazové proudy, jdoucí napříč dějinami malířství. Hlavními tématickými okruhy Valečkovy dosavadní tvorby jsou krajina (převládající složka) a figura. Setkáme se zde se silným symbolickým výrazem, archaickou formou, snahou o postižení obecnějších psychologických stavů lidského jedince konfrontovaného s vlastní nevysvětlitelnou smrtelností. Autorova síla spočívá ve zvláštní intimitě těchto obrazů a vzácně vyrovnané kvalitě. Patří mezi umělce, kteří se snaží vytvářet klasickou a přitom současnou malbu.

K uměleckému i lidskému charakteru Jaroslava Valečky se vztahuje představa konstantních hodnot. Je to umělec, vyznačující se schopností přenášet do malířského výrazu „stálost duchovního rozpoložení“.  I když se to může zdát na první pohled (z hlediska jeho tvorby) protikladné, neopakuje se a nevyčerpává svou invenci. Ztělesňuje jistoty svého duchovního světa jako živě pociťovanou přítomnost. Miluje hodnotu blízkosti, dalo by se říci domovské blízkosti; zakouší z ní trvalou radost. Takový názor má předpoklady hluboce zakořeněné, potvrzované soustředěnou prací na sobě, v souhlase i v odporu vůči vnějšímu světu. Za svého, poměrně krátkého působení na současné české výtvarné scéně, si již vydobyl významné místo v kontextu „klasické“ malby. Jaroslav Valečka se inspiruje uměleckou tradicí; v pojednání postav je možné sledovat vliv Edvarda Muncha, v námětech a kompozicích Friedrichův romantismus i symbolismus skupiny Sursum. Barevné a světelné řešení připomene luminismus přelomu předminulého a minulého století.

Tvorba tohoto autora je v současné výtvarné produkci určitým solitérem. „S nezaměnitelným fluidem zastupuje tradici české krajinomalby, což je odvážná pozice, kterou ocení především ti, kteří si dobře uvědomují poryvy existence tohoto žánru“ (Kateřina Tučková).  K tomuto konstatování ještě malou poznámku. Autor velice brzy „rozpoznal“ povahu svého názoru a tím i zákonitosti svého vývoje, který vylučoval výboj dobově často chápaný spíš jako experiment ve smyslu pokusné náhodnosti, než jako realizaci uváženého záměru a představy. Jaroslav Valečka měl a má jasný a pevný vztah ke skutečnosti a měl a má jasnou a pevnou výtvarnou představu obrazu; nepochybuje o ní, i když jistoty jeho názoru se neobejdou bez otázek. Neřeší však tyto otázky jako experimentátor, nýbrž jako problematik vědomý si hlubších příbuzenství svého projevu (realismu?).
Ve Valečkově dosavadním uměleckém vývoji se neobjevují žádné radikální zlomy nebo předěly. Přesto jeho dílo není bez proměn; probíhají jen nenápadněji a v širších časových intervalech, protože on sám postupuje ve svém vývoji a proměnách vždy jen od jistoty k jistotě.

Jeho obrazy vznikají ve volných cyklech, které ovšem nemají pevně stanovenou časovou posloupnost.

K jednomu tématu se vrací v delší časové periodě, mezi tím se objevují další okruhy, rodící se v kontinuální posloupnosti a v občasných či periodických návratech. V každém počátečním vymezení vznikají významové souvislosti, s větším či menší návazností na ty předešlé. Podle tohoto „klíče“ je řazen i následující přehled Valečkovy dosavadní tvorby, odvíjející se v devíti vybraných, obsahově ohraničených okruzích.Souborná výstava českého umělce, jehož tvorba se odvíjela v padesátých a hlavně v šedesátých letech 20. století.

Mgr. Vlastimil Tetiva