Zdroj: ČTK | Vltava Rozhlas | Václav Pancer | 5.5.2021

Co všechno obnáší příprava české výstavy šestatřiceti obrazů té nejslavnější ruské avantgardy? Jak se do jeho pracovního arzenálu vepsaly zkušenosti získané prací na krajském úřadě? I o tom mluvil ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Psaly se roky 1918 až 1922, kdy se nově vznikající Svaz sovětských republik rozhodl, že nakoupí díla současných domácích autorů. Během čtyř let nakoupil obří množství radikální malby a postupně založil šestatřicet muzeí a galerií. Jedním z nich bylo i Muzeum umění Jekatěrinburg, ze kterého se týmu Aleše Seiferta, ředitele Alšovy jihočeské galerie, podařilo vypůjčit šestatřicet obrazů. Šestatřicet děl, která patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v Rusku od roku 1910 až do roku 1920, nabídne už brzy v rámci výstavy Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda v Zámecké jízdárně na Hluboké v Česku dosud nevídanou podívanou.

Pro Aleše Seiferta je to, jak ve Vizitce řekl, splnění snu. Při komplikovaných jednáních s ruskou stranou, která v rozhovoru detailněji popsal, využil zkušenosti s přípravou výstavy ruského avantgardního umění z českých sbírek, kdy se Seifertovu týmu podařilo zkontaktovat Treťjakovskou galerii v Moskvě a zapůjčit odtud tři obrazy.

„V komunikaci s ruskou stranou ovšem musíte být připraveni na všechno, jejich reakce se mění jako situace na bojišti. Pokud si chcete půjčit větší konvolut obrazů, musíte jednat v Rusku a na osobní bázi. Nejkomplikovanější je ale získat vývozní povolení, které vydává federální ministerstvo kultury,“ popisuje Aleš Seifert malou část procesu vyjednávání zápůjček. S ředitelem Muzea umění v Jekatěrinburgu se sice během negociací spřátelil, jedním dechem však dodává, že po dobu vyjednávání mezi Českem a Ruskem vztahy idylické nebyly. „Umění je ale nadčasové a jsem rád, že zápůjčka se nestala politikem,“ konstatuje.