AJG - Alšova Jihočeská Galerie

Nebe a dudy

Michal Burget, Vladimír Véla

/ obrazy, kresby, grafika /
1. července 2010 – 29. srpna 2010
Wortnerův dům AJG, U Černé věže 22, České Budějovice

Kurátor výstavy: Mgr. Vlastimil Tetiva

Výstava Nebe a dudy představuje tvorbu dvou mladých výtvarníků – Michala Burgeta a Vladimíra Vély. Jak sám název expozice napovídá, jedná se o rozdílný pohled, respektive výtvarný projev dvou nedávných absolventů AVU v Praze (ateliér prof. Z. Berana).
Michal Burget upřednostňuje transformaci reality do jím vytvořeného Světa absurdity, formou ilusivní malby s hyperrealistickými prvky.
Vladimír Véla ve svých expresivně dimenzovaných obrazech a kresbách hledá v chaosu řád a v řádu chaos.

---

Vladimír Véla



Michal Burget


Michal Burget
    Narodil se 22. 1. 1970 v Náchodě. 
Vyučil se malířem – natěračem. Soukromně studoval u akad. malíře Jiřího Kodyma (1992 – 1995). U něho poznal základy grafických technik, hlavně se jednalo o lept, suchou jehlu, akvatintu. V roce 1996 absolvoval přijímací zkoušky na AVU v Praze a v témže roce začal studovat v grafickém ateliéru prof. J. Lindovského (1996 – 1998). Chyběla mu však zde malířská příprava a proto přestoupil nejprve do ateliéru Malba I k prof. J. Sopkovi (1999 – 2000), a nakonec přešel do Ateliéru klasických malířských technik k prof. Z. Beranovi (2000 – 2003).  Studia na AVU ukončil v roce 2003. Obraz Podnikatelův ostrov, vystavený v rámci expozice Diplomanti AVU, byl zakoupen do sbírek moderního umění Národní galerie v Praze. Po studiích působil Michal Burget (až do roku 2006) v grafických dílnách Akademie výtvarných umění (doc. Magda Vovsová). Zde se setkal s Petrem Fialou, se kterým absolvoval několik společných výstav. Poslední velká samostatná přehlídka jeho dosavadní tvorby se uskutečnila v roce 2009 v Galerii moderního umění v Náchodě.
    Způsob, jakým jsou tyto obrazy provedeny, lze lapidárně nazvat, z hlediska malířského provedení, imaginativním realismem. Fantazie provokovaná realitou, její dekupáží a novým, netradičním (z hlediska obsahu) spojováním prvků, je nosným fenoménem těchto krajinných vizí. Svobodná subjektivita těchto obrazů ponechává na jedné straně přírodním věcem v celé šíři a všem sférám lidské skutečnosti jejich samostatné jsoucno. Na druhé straně se však vpravuje do všech zvláštností, které přináší fenomén přímo žité současnosti. Autor se tak zařadil mezi umělce inklinující k výtvarné symbolice, narativnosti a literárnosti. Navazuje volně na imaginativní tendence českého umění dvacátých a třicátých let, ale pro poučení neváhá jít i dál do minulosti: hlásí se k odkazu revolučního romantismu devatenáctého století, ale velice blízko má i k dílům manýristů šestnáctého století. V těchto předložených obrazech je patrné osvojení si jejich metody ilusivního malířského podání, rozvinutého do konečné podoby osobitým tvůrčím způsobem. Z českých autorů současnosti má poměrně blízko k některým fázím tvorby Jana Součka, Josefa Ryzce nebo F.K. Foltýna.
    Na výstavě ve Wortnerově domě se představuje obrazy, kresbami a grafikami, zahrnujícími časový úsek od počátku devadesátých let do současnosti.

Vladimír Véla
    Narodil se 27. 7. 1980 v Turnově.
Nejprve studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově (obor odlévání kovů, 1994 – 1998), Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou (obor ražená mince a medaile, 1999 – 2000). Absolvoval přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze; nejprve studoval v Ateliéru klasických malířských technik prof. Z. Berana (2000 – 200, sešel se zde M. Burgetem). Odtud přestoupil do Ateliéru multimediální tvorby prof. M. Knížáka (2003 – 2006). Ještě za studií se zúčastnil významných přehlídek současného umění – III., IV., a V. Zlínský salon mladých (2003, 2005, 2009). Významnou prezentací v poslední době (2009 – 2010) byla přehlídka Finalisté – Cena NG a skupiny ČEZ ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze. Svými obrazy je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze. Poslední významnější samostatnou výstavou byla expozice jeho kreseb v Oblastní galerii v Liberci.
    Vladimír Véla se v prostorách Wortnerova domu představuje souborem obrazů a kreseb, zahrnující časový úsek let 2008 – 2010. Tyto práce se vyznačují expresivní impulsivností. Obrazy, jejichž hmoty a tvary jsou na ploše logicky a přehledně rozvrženy, mají zvláštní přitažlivost. Autor se zbavuje pouhých konotací s jednoznačně vymezeným významem (viz předchozí tvorba); díla jsou mnohoznačnější ve formálně obsahovém záběru. Některé práce zobrazují skutečné entity, jiné jsou fiktivní, a objevují se obrazy nebo kresby, které „nezobrazují“ vůbec. Společným znakem těchto exponátů je expresivita.  Sumární znak, objevující se na ploše, je zároveň zobrazením i expresí. Tvorba Vladimíra Vély se vyznačuje bezprostřední, nespekulativní a rozhodně ne neestetizovanou barevností. Je to barevnost střízlivá, jemná, téměř monochromní (i když v poslední době dochází k výraznějšímu barevnému stupňování). Druhým charakteristickým rysem, který charakterizuje jeho výtvarný projev, je dynamismus tvarů, smysl pro jejich symbolickou významovost a vnitřní napětí. Prezentuje se potřeba hledat v chaosu řád a v řádu chaos. Vélovy obrazy a kresby se pohybují v oblasti čisté obrazotvornosti; proto jednotlivé prvky pouze „odkazují“ na své předmětná východiska, připomínají snový a nehmotný rámec podvědomí.

   
Výstava Nebe a dudy představuje dvě polohy současné české malby.
Oba autory spojuje víc, než by se na první pohled zdálo a méně, než je vidět na pohled druhý. Jednou z jejich strategií je „manipulace“, která je částečně odhaluje, i když si to nepřejí. Nebo ji přiznávají s vědomím, že je stejně všechno nějak jinak. Michalu Burgetovi a Vladimíru Vélovi nejde o inovace ani o formální experimenty. Ten první se zde představuje určitou retrospektivní zkratkou, druhý tvorbou za poslední tři roky. Členitý prostor galerie umožnil vytvořit instalační sestavy, které představují jednak každého z nich jako samostatnou individualitu, jednak navozují dialog mezi zdánlivě nesourodými exponáty (kontrast mezi fantazijní narativitou a existenciální expresivitou se v určitých fázích eliminuje).

                                                                                                                                                                               Mgr. Vlastimil Tetiva