Sochař Ladislav Vlna (1976) vnímá lidskou přítomnost jako otevřenou, procesuální situaci, v níž se sčítá stav vědomí a samovolná proměna hmoty. Vlastně jde ve vztahu statického média sochy a permanentního pohybu tělesné a duchovní transformace o tematizaci této zásadní rozpornosti, do které jsme jako bytosti osudově vrženi. Nic nelze objektivně zastavit. Vše kolem nás a v nás je neustále v pohybu. Abychom tyto procesy nahlédli a pochopili, musíme je zastavovat uměle, metodicky, modelově. Musíme vědomě pracovat s iluzí.

Ladislav Vlna ve své práci tematizuje tuto iluzivnost neměnnosti a stálosti, která je se sochou a sochařstvím tradičně spojována. Svůj vlastní výraz nachází v modelaci samotné sochařské matérie, v životodárné hmotě, z níž povstává a z níž se odděluje „život“ reprezentovaný figurou či jejím torzem a do níž se posléze ta samá figura opět noří a bezestopy s ní splývá.

V mezičase „pobytu zde“ se formuje vnitřní vědomí figur, pro jejichž metaforické vyjádření Vlna používá různé atributy a symboly. Jimi odkazuje na schopnosti lidského jedince vzdorovat svému osudu a přijímat svou existenční dočasnost se vší svou bezvýchodností, skepsí a nepochopitelností.

Dějiny kultury, stejně jako dějiny civilizace v sobě kumulují tyto modely a vzorce, prostřednictvím kterých člověk vstupuje do kontaktu s tím, co ho přesahuje, a pro co si vytváří své magické, rituální a symbolické soustavy. Výstava VLNO-BYTÍ odkazující svým názvem k transformační povaze přítomnosti představuje autora ve výběru sochařských prací, které doprovází monumentální kresby. Socha je tu aktualizovanou výpovědí, do níž pronikají nové impulsy z uměle rozšířené oblasti prožívání, kterými jsou vedle klasických legend také novodobé literární a filmové fikce.

Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.