Vztah výtvarného umění a sportu je, sportovní terminologií, téměř adrenalinové dobrodružství. Odvíjí se už od antického Řecka – kdo by neznal příběh počátku olympijských her nebo legendární sochy sportovců, které se na dlouhá staletí staly kánonem krásy a vyváženosti lidského těla v pohybu. U příležitosti letních olympijských her v Riu de Janeiru připravila Alšova jihočeská galerie výstavu, která na několika tématech analyzuje důvody, proč výtvarní umělci 20. století zvolili jako téma svých prací sportovní motivy.

Prvním tématem je tělo, respektive zobrazení těla sportovce. Pohybujeme se v širokém spektru možných zobrazení, od sportovce – heroa, přes studie vlastního fyzična nebo jednoduchého ztvárnění sportovce jako určitého společenského statusu doby. Důležitým vyjádřením, zvláště v umění střední Evropy, je zachycení sportujícího těla v určité mezní situaci, s únavou, vyčerpáním – toto ztvárnění často nese daleko hlubší společensko-politický kontext. Jeho protipólem je česká groteska, zpochybňující veškeré „tradiční“ hodnoty.

Další sonda do vztahu výstavného umění a sportu představuje kolektivní sporty jako určité zrcadlo doby – jak se v nich odrážely čistě formální otázky vztahu pohybu a tvaru, či opět společensko-politický kontext doby. Posledním námětem je sportovní tématika jako nositelka jiného významu, která může být nositelem agrese, feministického jazyka či morálních či etických hodnot.

Tato výstava představuje jen několik možných vztahů mezi sportem a vizuálním uměním, zároveň je jednou z prvních výstav na toto téma v České republice a naznačuje širokou a zajímavou vazbu, která se mezi oběma disciplínami odehrává. V konečném důsledku – umění i sport je hra a je jenom o pravidlech, jak jsou dodržována či porušována.

Helena Musilová a Adam Hnojil, autoři a kurátoři výstavy