Andrej Dúbravský (1987) je jedním z nejvýraznějších slovenských malířů současnosti. Tento mladý vizuální umělec s neustále rostoucím mezinárodním respektem už od studií na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě přitahuje pozornost kombinací provokativních námětů a skvěle zvládnuté techniky, která aktualizuje možnosti dnešní malby. Obraz je pro něj nejen způsobem přemýšlení o světě, možností zpochybňovat jeho stereotypy a korporátní „pravdy“, ale zároveň i deníkovým záznamem a nejintimnější reflexí vlastního života.

Tak se také už od roku 2015, v souvislosti s trvalým přesídlením na venkov, jímž alespoň částečně vyrovnává každoroční dlouhodobé pobyty v New Yorku, stává jedním z jeho hlavních témat environment. Andrej Dúbravský při tom stejně pozorně monitoruje mikrokosmos své zahrady, jako všudypřítomnou chemicko-industriální realitu, která poznamenává každý okamžik lidského života. První oblast je hluboko pod rozlišovací schopností, druhá natolik běžná, že ji skoro nikdo nevnímá. Oč víc se jeho symbolická malba, která nevynechává ani pastelky, na pohled blíží naivizujícímu až dětskému projevu, tím apokalyptičtější důsledky v sobě skrývá.

Žijeme na prahu ekologické katastrofy. Glyfosát je širokospektrální systémový herbicid používaný na hubení plevele. Déle než třicet let je globálně oblíbený u velkopěstitelů i zahrádkářů. Generaci Andreje Dúbravského tedy provází od narození. Je natolik rozšířený, že byl prokázán v lidské moči i mateřském mléce. O 41 % zvyšuje riziko rakoviny. V lednu tohoto roku české ministerstvo zemědělství oznámilo, že nebude plošně zakazovat jeho používání, takže glyfosátové orgie můžou pokračovat dál. I o tom je výstava Andreje Dúbravského. 

Radek Wohlmuth, kurátor výstavy