Strom je v kulturních dějinách všudypřítomný, protože je mimo jiné mimořádně účinným nositelem lidského obsahu. Materiální stránka a ekonomické využití stromu spolu s jeho duchovní, estetickou a ekologickou funkcí mají pro společnost zásadní význam. Málokterý jiný přírodní element byl v umění zvolen jako projekční plocha pro člověka častěji než strom. Jak po vnější - formální -, tak po vnitřní - obsahové stránce disponuje vlastnostmi, které mu přisuzují mytickou roli a činí z něj dialogického partnera subjektům napříč kulturami. Personifikovaný strom vystupuje jako společenská bytost, samotář, posluchač připravený vstřebat námi předávané zprávy, jako strážce, ochránce, dokonce i zachránce klimatu.

Celá historie vztahu člověka k stromu je ukotvena v umění. Od prehistorických božských postav, totemů a kosmických bytostí, antických metamorfóz až po biblický strom, který byl instrumentalizován jak pro zobrazení úpadku, tak pro vykoupení (ikonografie živého kříže), jsou stromy náboženskými znaky civilizace. Tyto znaky se mění a jsou neustále přizpůsobovány ideologickým požadavkům doby. Strom v umění je tedy třeba chápat jako impuls nejen k symbolickému výkladu přírody, ale také výkladu člověka samotného, a tím i jeho postavení v přírodě.

Strom jako hmatatelná konstanta mytického myšlení vzrušuje naši představivost svým nadlidským měřítkem. Primárně je tedy strom symbolem nadpřirozena, které je důležité nejen v sakrálním umění, ale v každé symbolistické poloze. Je však zajímavé, že osvícenství se svým obratem k rozumu a rovněž ani pozdější empirické obraty od metafyziky k racionálnu tento topos principiálně neodmítly. Transcendence byla nahrazena objektivní analogií, a tak místo Boha byl ve stromě čten jako metafora komplexní člověk a parciální svět. Od 19. století až po současné umění byl strom stále častěji využíván jako zprostředkovatel akutních sociálních a ekologických sdělení. Ať už ve scéně utrpení, v níž nahé, ohnuté větve odrážejí duševní a fyzickou bolest, nebo v alegorii života, v níž jeho ohromující síla a květ představují nejvyšší vitalitu, strom se v tomto umění deklaruje nikoli jako dekorativní kulisa, ale jako nositel subjektivních představ o světě. Na druhé straně je strom stále častěji a intenzivněji obsazován do "role zachránce", aby byl demonstrován jeho význam pro přežití člověka s ohledem na hroutící se životní prostředí.

Se stromy se ztotožňujeme a jako partneři v dialogu nás tyto organismy provázejí celou kulturní historií. Strom, jak má tematizovat i tato výstava, je i dnes symbolem života. V současné klimatické krizi antropocénu je plicní funkce rostlin pro naši planetu tak silně tematizována, že v příštích desetiletích můžeme dokonce očekávat častější výskyt tématu stromu ve veřejném prostoru.

Výstava v Alšově jihočeské galerii konceptuálně vychází z velké prezentace tématu v Rakouské galerii Belvedere ve Vídni (23. 9. 2022 – 8. 1. 2023), se kterou AJG na pokračování tohoto ambiciózního projektu spolupracuje. Výstava v rozsáhlých prostorách Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou se řídí stejným principem jako její původní varianta ve Vídni, a to představit strom v umění jako nepřehlédnutelný vizuální znak, který je však v závislosti na jeho použití sdělován uchopitelně modelovým způsobem. Je tedy rozdíl, zda chce umělec vyjádřit obraz věčného života v bezstarostném prostředí, rodokmen své rodiny, nebo apel na nutné přehodnocení našeho ekologického chování. V prvním případě se jedná o symboly, ve druhém o diagramy a ve třetím o složité formy znakového jazyka, které lze dobře vysvětlit pomocí příkladů z dějin umění. Stejně jako je strom dynamickým organismem, i tato výstava se oproti té původní změní a ukáže nové perspektivy z nevyčerpatelného rezervoáru umění, tedy i celý tento výstavní projekt se vyvíjí, roste a problematizuje bytostně důležitý aspekt našeho života a přežití. Let It Grow Again!