Dnes jsme zvyklí na individuální rodinné domácnosti, které nás chrání před cizími a kde platí naše pravidla. Nicméně stejně jako v průběhu celého dvacátého století se i v posledních letech objevuje názor, že uzavírání se do čtyř stěn vymezujících prostor naší suverenity nás spíše omezuje, než osvobozuje. Kolektivní bydlení mělo jednotlivce či rodinu integrovat do většího společenského celku a – díky zavedení profesionálních služeb – přinést úsporu času a prostředků vynakládaných na vedení domácnosti. Dnešní sdílené bydlení zas tvoří platformu pro vzájemnou výpomoc a především setkávání s ostatními, čímž zamezuje pocitům osamělosti a rozvíjí schopnost komunikace a asertivity.

Výstava nás zavede k meziválečným a poválečným pokusům o předepsání kolektivního bydlení architektonickou formou. Kritická reflexe těchto pokusů může být inspirací pro dnešní přemýšlení o podobách sdíleného bydlení.

Výstava bude určena jak pro širokou veřejnost, u níž se nepředpokládá předchozí znalost konceptu kolektivního bydlení, tak pro odbornou veřejnost, která tento koncept zná a pro niž budou jádrem výstavy tzv. domy hotelového typu vznikající od 60. do 80. let, jež dosud nebyly nikdy souhrnně představeny. Tuto sekci doplní vzpomínky pamětníků. Výstava chronologicky sleduje historické etapy vývoje kolektivního bydlení, přičemž v každé etapě je vyzdvihnuto jedno či několik dominantních témat (sociologických, politických, architektonicko-urbanistických).

Hubert Guzik, Lenka Kužvartová - autoři výstavy
Klára Jeništová - kurátorka výstavy