Friedrich Feigl (1884–1965) byl malířem, grafikem a ilustrátorem s výjimečně širokým záběrem a s mimořádnou uměleckou vizí. Patřil k nejplodnějším umělcům působícím v Praze v první polovině 20. století a současně byl jedním z těch, kdo dokázali navazovat a udržovat důležité mezinárodní kontakty. Také díky tomu je jednou z ústředních postav dějin moderního umění v českých zemích i ve střední Evropě.

Feigl se narodil v Praze, kde se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Osma, v níž se sešli mladí umělci českého, německého i židovského původu. Působil aktivně také v Berlíně, kam se roku 1911 přestěhoval a kde vystavoval s Berlínskou secesí i s jinými spolky. Zvláštní pozornost mu získaly především jeho grafiky, knižní ilustrace a portréty, ale také práce s židovskou a biblickou tematikou, která v jeho díle postupně začala převažovat. Po zhoršení politické situace v Německu v roce 1933 se Feigl vrátil zpět do Prahy. Žil zde až do roku 1939, kdy jako jeden z řady židovských umělců donucených uprchnout před nacistickou okupací Československa odešel z Prahy do Londýna. V nové zemi a daleko od svého domova si v emigraci postupně vybudoval novou uměleckou kariéru. 

Současná výstava představuje různorodost a rozsah materiálů, médií i námětů, kterými se Feigl v průběhu své umělecké kariéry zabýval. Ve výběru více než čtyřiceti děl z veřejných i soukromých sbírek, z nichž mnohá jsou vystavena vůbec poprvé, sleduje poutavé a často spletité cesty Feiglova života a díla.

Nicholas Sawicki, autor a kurátor výstavy