Cyklus obrazů Jiřího Davida nazvaný Síla tváře nepředstavuje konkrétní tváře, portréty lidí, tak jak s nimi umělec pracoval dříve (fotografické cykly Skryté podoby nebo Bez soucitu). Jedná se o více než stovku magických tváří připomínajících hrůzostrašné masky, které se neodbytně a nezastavitelně začaly drát na povrch z umělcova nevědomí začátkem roku 2023. Mohou nám připomínat šamanské či pohřební masky, démony, přeludy, přízraky strašící nás ve snech.

Současný veřejný prostor je zaplaven tvářemi, které často připomínají jen prázdné masky. To u některých umělců vyvolalo potřebu tvář skrýt. Ne tak u Jiřího Davida. Jeho černobílé děsivé tváře nás pohlcují a hypnotizují svýma očima (někdy jen jedním, někdy jich mají naopak více) a my, jako zkamenělí po pohlédnutí do tváře strašlivé bájné Medúzy, se od nich nemůžeme odtrhnout.

Tváře Jiřího Davida mlčí. V dnešním hlučném prostředí, zaneseném křikem médií, politických hádek a pokleslou zábavou by je totiž ani nikdo neslyšel. Na tomto karnevalu hudba nehraje. Stovky mlčenlivých tváří na nás tiše zírají a vytvářejí tak poněkud děsivý obraz současné, často pokrytecké společnosti.