Výstavu pro Vás připravila Alšova jihočeská galerie a Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm 

Tvorba Jiřího Šalamouna v českém animovaném filmu není převratně rozsáhlá. Díky jediné seriálové postavě ho přesto u nás zná téměř každý. Nepočetnost svých animovaných výstupů vyvažuje intenzitou výtvarného projevu. Uplatňoval ho hlavně v jiných disciplínách, jako je ilustrace, typografie nebo volná grafika. Když se mu ale v roce 1976 do cesty postavil Maxipes Fík, vyrovnal se s tím s takovou razancí, která u diváků rezonuje beze změny dodnes. V nedávné divácké anketě se mezi 50 Večerníčky umístil na 5 místě.

Vždy když se hovoří o Jiřím Šalamounovi a jeho působení v oblasti animace, Maxipes Fík už ze své podstaty zastiňuje vše ostatní. Je to škoda, protože jako výtvarník spolupracoval na šesti samostatných krátkých filmech. Ty jsou na rozdíl od „Fíka“ povětšinou věnovány dospělým divákům. Počítáme mezi ně i úspěšnou spolupráci s Jiřím Brdečkou (Láááska) nebo s Václavem Merglem (Sestřeničky). Již v roce 1978 vznikl slavný „fíkovský“ silvestrovský speciál Maxipes Fík filmuje. Ten dokazuje, jak už nedlouho po svém vzniku byl seriál oblíbený napříč věkovými vrstvami publika. Ve filmovém i výstavním programu festival nezapomene připomenout ani Šalamounovy (na některých spolupracoval se ženou Evou) výrazné „zásahy“ do hraných filmů v podobě titulků, sekvencí i plakátů k nim (A. C. Dupin zasahuje, Holka na zabití, Jak básníkům chutná život), čímž bychom rádi upozornili na pestrost a mnohdy překvapivé spolupráce, které tvorbu Jiřího Šalamouna charakterizují.

V neposlední řadě je tu také podstatný vliv Šalamounovy osobnosti v časopise Film a doba, jehož výtvarnou koncepci od poloviny 60. let 20. století definoval. A co víc, svým zájmem o animovaný film mu v časopise prosadil rubriku. Články z ní doposud představují možná nejpodstatnější zdroj informací o zlatém věku české animace.

David Kubec a Pavel Horáček, autoři a kurátoři výstavy