Josef a Ondřej Vajce náleží mezi autory, kteří byli během života mnohem známější než dnes. Malířský talent Josefova syna Ondřeje se nemohl kvůli náhlému úmrtí plně rozvinout, zatímco Josefův případ ukazuje, jak se může nad nepochybně jedním z nejzajímavějších sochařů české výtvarné scény zavřít hlubina zapomnění. Tento fakt vystoupí do popředí při vědomí Vajceho nedožitých osmdesátých narozenin, které by oslavil tento rok. Přitom to byl Josef Vajce, který v pomníku Tycha de Brahe a Johannese Keplera na pražském Pohořelci vytvořil ve své době progresivní sousoší a ukázal možnosti, jakým se může rozvíjet tradiční figurální plastika ve veřejném prostoru. Přetrvávající zapomnění je o to zajímavější, uvědomí-li si divák, že tento pomník patří k nejlépe hodnoceným veřejným dílům vzniklých v Československu ve druhé polovině 20. století.

Adam Hnojil a David Kubec, autoři a kurátoři výstavy