Alois Boháč (1885 – 1945) byl povahou velmi citlivý člověk, hledající krásu a moudrost v řádu přírody. Již od dětství obdivoval folklor, který jej umělecky výrazně ovlivnil. Byl osobou jemných a vybraných způsobů, nadevše milující rodinu a činnost pedagoga. Poutalo jej divadlo a byl proto také hercem v ochotnickém divadelním spolku Bozděch. V kontaktu s divadlem objevuje fantaskní principy práce s imaginací, groteskou a satirou. Svými prvními drobnými akvarelovými pracemi, které se vyznačují nezvykle jemným kolorováním, navazuje v námětové rovině na různé folklórní tradice. Jako zkušený cestovatel a obdivovatel přírody, zasazuje své příběhy a různé fantaskní a pohádkové bytosti, do okouzlujících romantických krajin. Zpočátku se soustředil na drobné formáty, které se vyznačují originální a živou barevností. Později, když začíná malovat větší plátna, se jeho výtvarná tvorba plně rozvinula v technické i obsahové rovině. Divák se tak při jakémkoliv pohledu na jeho obrazy ocitá zcela mimo čas a prostor. Je vtáhnut do živé, hýřivé a občas trochu zvláštní a morbidní hry, která je zvýrazněna neobyčejně silnou imaginací. Navazuje především na rakouského umělce Moritze von Schwinda (1804 – 1871). Velice blízko Boháčovi stojí Hanuš Schwaiger (1854 – 1912) nebo výtečný Maxmilián Pirner (1854 – 1924). Jistou paralelu a srovnání snese s Jaroslavem Panuškou (1872 – 1952), který řešil ve vlastní tvorbě analogické náměty a poetiku. Ačkoliv si Alois od ostatních lidí vždy držel větší odstup, skrze kresby, akvarely a malby je pouštěl do vlastního světa krásy. Světa, jenž byl nesmírně živý, stejně jako jsou živé, svébytné fantaskní kompozice, na nichž se objevují roztodivní tvorové – které sám nazýval Pišišvory.

David Kubec, autor a kurátor výstavy