Absolvent pražské akademie Svatopluk Klimeš (1944) se pohybuje na české výtvarné scéně od šedesátých let 20. století a je všeobecně znám jako performer pracující nejrůznějšími metodami. Oživlé tapety zastupují Klimešovu tvorbu z přelomu 80. a 90. let, kdy experimentoval s technikou koláže. V období, kdy vystavené kompozice vznikly, došlo ke společenské transformaci, jíž umělec v širším cyklu částečně reflektoval. Invenční recyklace tapet, které byly až do počátku 90. let součástí běžné výbavy každé domácnosti, činí z tohoto přepracování silné postmoderní gesto. Klimeš představením tapet v nových souvislostech, umožnil předmětům dekorativního a historizujícího charakteru vstup do galerijního prostředí. V jeho dílech se projevil zvýšený smysl pro dokonalost při zachování hravosti a nadsázky. Jako vždy si zahrává s ohněm. Na druhou stranu z nich divák může pociťovat nostalgii, ale i otevřené napětí a přehodnocování estetického potenciálu artefaktů nepovažovaných za hodné zájmu. V tomto směru není Klimešův umělecký temperament zatížen sklonem ke spekulaci. Podstatou Klimešových děl se stal výraz pomyslných končin fantazie, v níž vznikají přehodnocením svébytné světy evokující například mýtus rudolfínské Prahy v podobě cyklu obrazů Pražský manýrismus nebo melancholické Římské fontány. Není to nicméně symbolický, ale skutečný obraz umělcovy fantazie, která se chápe poesie každodennosti a dává jí vyšší smysl.

Adam Hnojil a David Kubec, kurátoři výstavy