Dne 17. 7. 2017 proběhla re-instalace výstavy,

při níž byly obměněny více jak tři desítky válečných plakátů.

Po vypuknutí první světové války se součástí propagandy a reklamy pod širým nebem stal plakát. Byl vydáván vládními organizacemi, politickými stranami, charitami, nevládními organizacemi a obchodními společnostmi jako nástroj pro propagaci a rozšiřování válečných cílů, společenské soudržnosti a patriotismu. Válečný plakát zprostředkovává přímou a jednoduchou formu sdělení. Většinou svým obsahem apeluje na city a mysl veřejnosti aby rozhýbal národy k činům. V průběhu válečných událostí se vyvinul jako účinná a srozumitelná psychologická zbraň, jejímž úkolem bylo střídavě nadchnout nebo vystrašit širokou veřejnost jasnými barvami a křiklavými písmeny naléhavého sdělení. Ve Velké Británii v průběhu první světové války jeden z nejúspěšnějších představitelů publicistiky, Charles Higham prohlásil, že plakáty svými informacemi o nových výrobcích, vzorech chování a dokonce i svým vzhledem vylepšili život obyvatelstva. Pokroky v dopravě, hygieně, stravování a pracovních návycích byly předpokladem pro rozšíření morálních a estetických horizontů národa.  Potvrdil tím nepřímo, že plakát je příkladem moderního média, které působí na nejnovější fenomén, masy. Rakousko-uherské, německé, francouzské, anglické, italské, ruské a později také americké plakáty se v této době dostaly na poměrně vysoký stupeň grafického designu a jeho visuální podoba byla převážně odrazem národní povahy. Vedoucí úlohu ve vývoji designu hráli především němečtí designéři, podstatu jejich plakátů tvoří srozumitelně koncentrované ploché barvy s plnými stíny v kombinaci s bravurně narýsovaným titulkem v husté struktuře. Naopak v Británii a Spojených státech převládá malovaná ilustrace, do které je umístěn tiskařem titulek. Jiný charakter mají např. francouzské válečné plakáty, zachycující tehdy důvěrně známé ikony dobře zvládnutou kresbou od významných umělců, doprovázené dlouhými a poetickými texty. Do tvorby válčících států zásadně vstupují i státní symboly v podobě německého a amerického orla, francouzského kohouta, britského lva či ruského medvěda. Tato symbolika je klíčovým prvkem k pochopení funkce a sociálních kontextů poselství.

Výstavní projekt je koncipován jako jedna z prvních prezentací válečného plakátu z let 1914 – 1918 na našem území, a to hlavně výběrem z mimořádných sbírek Vojenského ústředního archivu v Praze a menšího konvolutu děl z Imperial War Musea v Londýně a od některých soukromých zapůjčitelů.

Adam Hnojil a Jan Török, autoři a kurátoři výstavy