Současná tvorba Vladimíra Nováka završuje malířovo celoživotní úsilí o rehabilitaci obrazu jako magické stopy zápasu člověka o svůj příběh, o svou zkušenost, o naději a důstojnost. Jde o cyklus obrazů malovaných olejem a akrylem na plátně, s využitím konfrontací náhodných a záměrně tvořených skvrn a razantně vedených tahů štetce. Spojení kalkul.u a náhody spadá do malířových průzkumů, do jeho gest, postojů a názorů utvářených na téma víbarevných skvrn a energií kombinovaných se zobrazením postav, spolu s náznaky geometrie a architektury. Novák tak obrazy situuje do míst živého rozhranní malířství mimetického a ornamentálního, rozhranní, ve kterém se uplatňují jak malířovy osobní, fyzické pocity a vzpomínky, tak i reflexe hodnot vizuální kultury minulosti, a to, jak grafiky, tak sochy, malby, tance, či architektury.

Tomáš Vlček kurátor výstavy